Přestože se o něm mluví téměř výhradně ve zlém, je potřeba si uvědomit, že cholesterol je přirozenou součástí našeho těla. Je nezbytným stavebním prvkem buněčných membrán a z biochemického hlediska výchozím bodem syntézy mnoha látek, jmenovitě například některých hormonů. Je také klíčovým prekurzorem vitamínu D. Důležitost této látky pro organismus pak asi nejlépe podtrhuje fakt, že jej tělo i samo syntetizuje v játrech.

Většina lidí o této látce poprvé slyší v souvislosti s rozborem krve. Při interpretaci krevních výsledků ale rozlišujeme dva nesmírně důležité pojmy – a to tak zvaný cholesterol LDL a HDL, jejichž součtem dostaneme celkové množství této sloučeniny v krvi. HDL bývá označován jako hodný nebo prospěšný, protože se podílí na transportu cholesterolu ze tkání do jater, na rozdíl od „zlého“ LDL přenášejícího látku do tkání.

Přesná čísla se zdroj od zdroje různí, nicméně hodnota HDL by měla převyšovat 1,2 – 1,4 mmol/l. Naopak hladiny LDL by se měly držet pod 3,4 mmol/l. Zdravé rozmezí celkové hladiny pak bývá uváděno jako 3,9 – 5,2 mmol/l, s tím, že hodnoty vyšší již představují riziko pro funkce kardiovaskulárního systému. A zatímco čísla pohybující se do 6,2 představují „jen“ zvýšené riziko, veškeré výsledky za touto hranicí vypovídají o riziku vysokém, které je indikací k nasazení medikamentů.

Zdravého poměru HDL a LDL, stejně jako optimální celkové hladiny této sloučeniny můžeme dosáhnout dostatkem pohybu, nižší měrou stresu, vhodnou stravou a obecně vyváženou životosprávou. Tak můžeme snadno předejít nejen braní léků, ale především nepříjemným důsledkům představovaným usazováním cholesterolu ve stěnách cév, kornatěním tepen, vznikem aterosklerotických plátů, zvyšováním krevního tlaku, a mnohými dalšími nežádoucími procesy, které na výše jmenované navazují a jsou jejich důsledky.