Pokud si někdo pořídí svoji soukromou firmu, je logické, že tak činí přinejmenším zčásti i ze zištných důvodů. A není na tom nic ostudného, protože soukromé podnikání je formou zaměstnání, a tudíž se tím musí majitel takové firmy uživit. A kromě toho musí nejednou uživit i své zaměstnance, potažmo přispět k obživě svých obchodních partnerů.

Ovšem v soukromém podnikání není nikdy nic jisté. A tak i to nejnadějnější počínání může někdy ztroskotat, a to na lecčems. A co si má člověk počít ve chvíli, když mu jeho firma nejen nevydělává, ale naopak je v mínusu a žádá si ke svému udržení nezbytně investice?

Pak to podnikatel musí zaplatit ze svého. A nemá-li na to, nezbývá mu nic jiného, než si někde scházející finance půjčit.

Ovšem ono se to sice snadno řekne, jenže daleko hůře udělá. Vždyť si jenom zkuste představit, jak jsou asi nadšeni takoví bankovní úředníci, když je oblaží svojí návštěvou někdo, kdo má jenom mizivé příjmy, daňové přiznání, které pomalu ani nestojí za řeč, záznamy v registrech dlužníků a kdo ví, jaké nesnáze ještě. Dopadne to pokaždé vesměs stejně. Tedy žádost dotyčného je zamítnuta. Žadatel prostě neodpovídá představám, jež o žadateli v takové bance mají, a nebudou tam přece riskovat, že půjčí někomu, kdo by také nemusel být schopen splácet.

Takže smůla. A tím jediným potěšujícím je tu to, že se kromě bankovních půjček nabízí třeba i nebankovní hypotéka bez registru. A to je něco docela jiného.

U této půjčky uspěje každý, kdo má příjmy postačující k placení aspoň těch nejnižších možných splátek a kdo je současně schopen dát za půjčené finanční prostředky do zástavy nemovitost. Někomu takovému se tu naprosto logicky nešťourají v jeho soukromí, v jeho finanční situaci, a ochotně mu půjčí třeba i sedmdesát procent odhadní ceny oné zastavené nemovitosti. A to za příznivých podmínek a třeba i na celých třicet let.

A copak by někdo dokázal takové nabídce odolat?